Česká vláda není schopná zaujmout jasný postoj k Zelené dohodě
Zelená dohoda je ambiciózní plán EU, díky němuž se má
do roku 2050 Evropa stát uhlíkově neutrální. Konkrétní zpracování je ale
ukázkovým příkladem toho, jak může dobrou a potřebnou myšlenku téměř
zničit příliš ideologické zpracování. A nejhorší, co teď můžeme udělat,
je nemít jasný postoj.
Plán, známý také pod původním anglickým označením Green Deal, je smutným důkazem toho, že ti, co chtějí odpovědnou zelenou politiku,
která bude mít logiku a bude zahrnovat skutečně smysluplná opatření
např. v podobě využití chytrých technologií, jsou nyní bohužel
v menšině. Debatu ovládají radikálové a je výzva prosadit i jen jakýkoli
umírněný názor.
Ještě horší je pak v Česku říkat „ne, ne, ne“ a v Bruselu vše jen
podepisovat a hlasitě podporovat – hlavně, ať k nám dál plynou dotace.
Přesně tak se chová naše současná vláda. Pojďme si to celé dát
do širšího kontextu.
Vize EU je bohužel nepromyšlená
Věcí, které by se daly Zelené dohodě vytknout, by se dalo najít více.
Uvedu zde alespoň některé. Za naprosto chybný považuji přístup ve velmi
důležité oblasti energetiky. Přestože v současnosti produkují jaderné
elektrárny v Unii polovinu bezemisní elektřiny a šetří tak produkci 700 milonů tun
CO2 ročně, v rámci EU bohužel není většinová vůle zahrnout jádro mezi
čisté zdroje či alespoň vyzdvihnout jeho pozitivní úlohu v úsilí
o výrobu čistší energie. Víc než výmluvná je tak skutečnost, že
se v europarlamentu se k mé velké lítosti nepodařilo prosadit
pozměňovací návrhy, které uznávají
důležitou pozitivní roli jádra při dosažení vytyčených cílů. Nejde
spoléhat výlučně jen na obnovitelné zdroje jako jsou vzduch nebo slunce.
Asi každého musí napadnout otázka, jak pokrýt spotřebu energie
za situace, kdy nesvítí slunce a nefouká vítr? Energii, kterou by
se podařilo vyrobit, by bylo v každém případě třeba ukládat.
Jenomže bateriová úložiště s takovou kapacitou, aby pokryla spotřebu
celé země v řádu týdnů, nejsou nyní reálná. Pokud chceme opravdu snížit
emise CO2, bez jádra to nejspíše opravdu nepůjde.
Žádné dopadové studie
Další a neméně závažný problém je ten, že Komise ani nemá žádné studie proveditelnosti ani dopadové studie. Jak se ukázalo v odpovědi, kterou jsem dostal od EK na svou interpelaci,
vypadá to dokonce, že si pan místopředseda Timmermans pod slovy
„dopadová studie“ představuje pouze to, jaké dopady budou mít všechna
opatření na snižování emisí. Něco takového považuji za naprosto tristní.
Bez znalosti proveditelnosti a všech možných dopadů na životy běžných
lidí, kteří nebudou mít na elektroauta a ani netušíme o kolik zdražené
topení, nemá vůbec smysl pokoušet se realizovat jakýkoli dlouhodobý
a ještě k tomu velmi ambiciózní plán.
Dosavadní přístup proto považuji za nepromyšlený a silně ideologický.
A je to taky jeden z důvodů, proč opakovaně volám po reformě EU. Tímhle
směrem jít prostě nemůžeme, pokud nechceme další exity. EU se v mnoha
případech chová jako aktivistická organizace, což je opravdu špatně. Je
neskutečná škoda, že za předsedu Komise nebyl zvolen původní
Spitzenkandidát Manfred Weber, který proti tomuto také vystupuje.
Skvělý přístup evropského výboru Parlamentu
Velmi jsem uvítal usnesení
výboru Poslanecké sněmovny pro evropské záležitosti, který Zelenou
dohodu a s ní spojený Investiční plán pro udržitelnou Evropu na jednání,
jehož jsem se i osobně zúčastnil, poměrně razantně odmítl. V závěru
usnesení se píše, že je nezbytné Zelenou dohodu odmítnout a výrazně
přehodnotit jak ji, tak na ni navazující zmíněný Investiční plán. Vše
bylo podloženo přesvědčivými argumenty a jasně vysvětleno proč. Nebylo
to odmítnutí ekologického smýšlení, byla to velmi konstruktivní kritika
konkrétních přemrštěných cílů, které ani nejsou realisticky finančně
pokryty.
Důvodem kritického postoje ze strany poslanců bylo především vnímané
ohrožení konkurenceschopnosti evropských ekonomik a nedostatek
prostředků ve veřejném i soukromém sektoru k uskutečnění tak nákladného
projektu, jako je přechod na uhlíkovou neutralitu kontinentu. Další věcí
byla skutečnost, že investiční plán má jen vágně zmíněné zdroje
pro realizaci svých cílů. A když není realistické finanční pokrytí,
nelze považovat za uskutečnitelný ani samotný investiční plán.
Tím ale rozhodně výčet problematických míst nekončí. Poslancům
se dále nelíbí např. možnost zavedení vlastních zdrojů rozpočtu EU
z nerecyklovatelného odpadu z plastových obalů a z příjmů z dražeb
povolenek v rámci systému EU pro obchodování s emisemi či využívání
flexibility v pravidlech pro koordinaci fiskálních politik členských
států k podpoře investic do klimaticky neutrální ekonomiky. Zmiňují také
odmítavé stanovisko k návrhu zavedení tzv. zelených dluhopisů a dalších
způsobů, které fakticky ohrožují stabilitu finančního sektoru
upřednostňováním „zelených kritérií“ před standardními finančními
ukazateli a parametry.
Senát chce dopadové studie
Ani postoj Senátu k dohodě nebyl zdaleka nekritický a ve svém stanovisku
vyjádřili několik výhrad. Podobně jako poslanci vytýkali plánu
nekonkrétnost jeho sdělení, kvůli čemuž bude možné posoudit jednotlivé
iniciativy až po předložení konkrétních návrhů. Vedle toho zpráva uvádí
i jednu důležitou věc. Žádá, aby všechny návrhy legislativy spojené
se Zelenou dohodou byly vždy doprovázeny vyhodnocením dopadů včetně
finančních nákladů, jak na úrovni EU, tak pokud možno i členských států.
Dále se také senátoři vyslovili pro zachování technologické neutrality
a možnosti členského státu zvolit si vlastní cestu k dosažení žádaných
cílů.
V jednání vlády se neustále otáčí o 180 stupňů
Proti celkem jasným vyjádřením obou komor parlamentu stojí postoj
české vlády, který je vše, jen ne konzistentní a jasný. Mění se vyloženě
jen v závislosti na okolnostech a místu, kde se právě pan premiér
nachází. Na prosincovém summitu lídrů zemí unie premiér Andrej Babiš
svým podpisem Českou republiku zavázal
ke klimatické neutralitě do roku 2050, měl výtky k jaderné energetice,
ale to bylo vše. Zbytek přijal bez výhrad. Krátce poté, co Evropu
zasáhla pandemie COVID-19, ale nastal obrat o 180 stupňů.
Premiér Babiš najednou začal prohlašovat,
že by Evropská unie měla zapomenout na boj se změnami klimatu a zaměřit
se místo toho na boj s pandemií. K 22. květnu ale vláda opět vyjádřila
podporu Zelené dohodě, když v oficiálním dopise ujistila perem ministra Brabce,
ale s vyjádřením za celou Českou republiku, všechny členské země
i Evropskou komisi, že podporuje plán EU na razantní snížení emisí –
s podmínkou, že je nutné poslat do Česka více dotací, aby šlo provést
všechny nutné změny. Při interpelacích poslanců 28. května ji pan premiér ale opět až nevybíravě odmítl s tím, že jej šokuje, že se o ní stále mluví jako o prioritě.
Ví vůbec Andrej Babiš a jeho lidé, jaký postoj k Zelené dohodě chce
tedy vláda dlouhodobě zaujmout, nebo dál budeme hrát jen ping pong podle
aktuální nálady pana premiéra? Co kdyby se radši začalo s hledáním
kompromisů, spojenců pro ně nebo aspoň vyjednáváním nějakých výjimek?
autor: poslanec EP Tomáš Zdechovský